slizký příd. 1. (od slizu n. jako od slizu) mazlavě, lepkavě vlhký a kluzký: slizcí hadi; s-é tělo ryby; s-á hlemýždí stopa; houba se s-m kloboukem sliznatým; s-é balvany oslizlé; s-á půda cest (A. Mrš.); s-á šlichta z krup (O. Schein.) 2. hanl. vzbuzující nepříjemný pocit, odpor, hnus; necudný, nemravný, oplzlý, kluzký 2: (slova) zanechala dojem čehosi odporně s-ého (Č. Jeř.); s. hlas (J. Mar.) podlízavě úlisný; – s-é vtipy, doteky, pohledy; → přísl. slizce: s. vlhký; s. se lepit; nečistota se s. usazuje (Olb.); – hanl. s. nasládlý hlas; usmívat se s.; → podst. slizkost v. t.