složený příd. 1. skládající se, sestavený z více částí (op. jednoduchý 3): tech. s. mechanismus sestavený z několika jednoduchých; archit. s. řád s kompozitní hlavicí; chem. řidč. s-é cukry polysacharidy; zool. s-é oči hmyzu sestavené z jednotlivých, těsně nakupených oček, fasetové; bot. s-é květenství skládající se z dílčích květenství (např. lata klásků u ovsa); s. list jehož čepel je rozdělena až k vřetenu v samostatné lístky (např. list akátu); mat. s-é závorky obsahující více typů závorek; s. zlomek se zlomkem v čitateli i jmenovateli n. v jednom z nich; s-á funkce jejíž argument je opět funkce; jaz. s-é slovo obsahující více než jeden slovní základ (např. červenobílý, listopad), složenina, kompozitum; s. tvar slovesný skládající se z neurčitého tvaru slovesa významového a z určitého tvaru slovesa pomocného (např. volal jsem, budu volat); s-é skloňování (přídavných jmen) vzniklé stažením tvarů jmenných a tvarů zájmene j, ja, je; log. s. soud obsahující více než dva pojmy; mezinár. práv. s-é státy skládající se z dílčích (členských) států s vlastními orgány, popř. i ústavou (např. SSSR, USA) †2. složitý: myšlenky velmi s-é (Ner.); → přísl. k 1 složeně; → podst. k 1 složenost, -i ž. řidč.: s. myšlenkového pochodu (Havr.); s. vět, slova; — v. též složiti