složka, -y ž. (2. mn. -žek) 1. jeden z prvků něco tvořících: pohybová s. cvičení; jazyková s. slovesného díla; chápat sport jako složku branné výchovy; koordinace, souhra všech složek; husitství stalo se nejsilnější složkou české národní tradice (Z. Nej.); chem. část směsi, jedna z látek tvořících směs, komponenta 2. skupina, útvar patřící k něj. společenskému celku: spolupráce složek Národní fronty; zájmy a potřeby všech složek společnosti; složky národní bezpečnosti oddíly; ekon. účelově zaměřená část něj. hospodářského celku, podniku, resortu ap.: provozní s.; organizační s.; plánovací s. 3. urč. počet složených archů n. listů papíru vložených do sebe; na sebe navrstvené, hromadně uspořádané menší množství listů papíru vůbec, popř. jiných věcí (např. prádla ap.): vyjmout ze složky arch; – s. letáků; přikročila ku prádelníku, vytrhla ze složky druhý šátek (Herrm.) 4. zř. přeložený list papíru: vytáhl osudnou složku papíru (Herrm.); filat. přeložka 2 5. řidč. odkládací desky, obal na listiny: tvrdá s. s papíry †6. slabika: učil pan učitel děti písmena znát, v složky a slova skládat (Něm.) 7. těsn. vyznačení dvou n. více souhlásek jedním znakem; fyz. s. vektoru jeho průmět do urč. směru