slon, -a m. (1. mn. -i, řidč. expr. -ové) 1. savec mohutného těla s nozdrami protaženými v chobot: mohutné kly slona; stádo slonů; jet na slonu; cvičený s. v cirkuse; (starověcí) váleční sloni; bílý s., přen. něco výjimečného, rarita (Lid. nov.); chodit, dupat jako s. těžce, hřmotně; chovat se jako s. neohrabaně, hromotlucky; expr. ust. spoj. s. mezi porcelánem, v porcelánu (o někom, kdo si počíná hromotlucky, neohrabaně, nevhodně vzhledem k danému prostředí n. úkolu); dělat z komára slona (čast. velblouda) nesmírně věc zveličovat; zool. rod Elephas a Loxodonta: s. africký; s. indický 2. expr. neobratný, neohrabaný, těžkopádný, hromotlucký člověk; též jako nadávka: který z těch mladých slonů jí přišlápl střevíc (Řez.) neobratných tanečníků; – "slone", a Jarmila se vrhla na bratříčka (který ji polil) (Pujm.) 3. ob. žert. společník mladé dvojice, buď nevítaný, n. kryjící její důvěrnější vztahy; křen, -a 1: dělat slona; zdrob. slůnek, -nka m. (mn. 1. -nci, -nkové, 6. -ncích)