sloučiti dok. (3. mn. -í, rozk. sluč) (co, koho; co, koho s čím) dát, spojit dohromady, v jednotu, v celek: s. pozemky, pole; s. dvě obce (v jednu); s. několik prvků; odvaha sloučená s opatrností spojená; tech. sloučený nástroj, sloučené střihadlo vykonávající několik pracovních úkonů; chem. připravit složitější látku z látek jednodušších chem. reakcí; provést syntézu: s. síru s železem; — sloučiti se dok. spojit se, sdružit se 2 (v celek): dva sportovní oddíly se sloučily (v jeden); rody se sloučily; chem. (o chem. látkách) spojit se navzájem chem. reakcí v látku složitější; vzniknout syntézou: vodík se sloučil s kyslíkem; — ned. slučovati, s. se