slouha, -y m. (6. mn. -zích) 1. (zast. též ž.) zast. a hanl. sluha 1 (služka): králův s. (Jir.); s. z kuchyně přinesla louče (Wint.); lidé se rádi stávají biřici, slouhy a otroky (J. Čap.); přen. hanl. věrní s-ové uhlobaronů (Včel.) přisluhovači, lokajové 2. (dř.) obecní pastýř: obecní s.; v pastoušce bydlíval s.; chová se jak s. nevychovaně, hrubě 3. hanl. nevychovaný, hrubý člověk; hrubec, hulvát; též jako nadávka: s takovým slouhou se nebudu bavit; – ty slouho jeden!