sloup, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. volně stojící vysoký kůl, válcovitý n. hranolovitý útvar: elektrický s. stožár; telegrafní s. tyč; pamětní, vítězný, morový s. pomník (úzkého a vysokého tvaru); mramorový s.; plakátovací s. (R. právo); ♦ stojí jako solný s. nehybně (překvapením, hrůzou ap.); (pův. z bibl.) stojí jako Lotova žena v solný s. obrácená; zůstal jako s. užaslý, překvapený; ve spoj. být v s., stát sloupem ap. být nehybně strnulý; obrátit oči v s. mít oči vzhůru otočené a nehybné (též úžasem, překvapením); mít oči v s. být v bezvědomí; euf. být mrtev 2. svislá, volně stojící opěra stavební konstrukce, v průřezu zprav. kruhová; pilíř 1: sloupy zděné, betonové, dřevěné ap.; hlavní nosný s.; klenba spočívající na dvou štíhlých sloupech; archit. s. dórský, iónský, korintský 3. co připomíná nějak sloup (ve význ. 1): s. prachu, kouře; vzdušný s.; vytryskl s. vody, nafty; řidč. celý s. talířů (Zey.) (naskládaný) sloupec; geol. krápníkový s. vzniklý spojením stalaktitu se stalagmitem, stalagnát; tech. svislá část vrtačky, jeřábu ap., kolem kt. se otáčí n. po kt. se posouvá nástroj 4. kniž. hlavní, základní činitel, opora; pilíř 2: být sloupem kulturního, vědeckého života; s. rodiny; → zdrob. sloupec v. t.; sloupek, sloupeček v. t.