slovenský příd. 1. k Slovák 1, k Slovensko 1: s. národ; s. jazyk; s-á země, píseň; s-é hory, lázně; S-é národní povstání; v názvech růz. institucí: S-á národní rada (zkr. SNR); S-á akademie věd (zkr. SAV); hist. s. stát (v l. 1939-1945) po rozbití ČSR tzv. samostatný stát pod klerofašistickou vládou kolaborující s nacisty; zeměp. S. ráj; S-é Rudohoří; žel. S-á strela motorový rychlík spojující Prahu s Bratislavou; zeměd. s. pincgavský skot; s. strakatý skot; s. voláč *2. týkající se (moravských) Slováků, Slovácka (ve význ. 1): klobouk s. od Břeclavi (Herb.) †3. slovanský: země česká, bohumilý je tvůj národ s. (Klicp.) †4. slovinský: stolice pro řeč a literaturu s-ou (v Lublani) (Šaf.); → přísl. slovensky: mluvit s.; – zast. (kněží) čtoucí breviář ne latinsky, nýbrž s. (Jg.) slovanským jazykem; → podst. slovenskost, -i ž. slovenský ráz: s. (díla) v obsahu i výrazových formách (Lit. nov.)