slovotvorba, -y ž. jaz. řidč. tvoření slov; slovotvorný příd. tvořící slovo; souvisící s tvořením slov: s-á virtuozita (Kultura); s. proces, akt; jaz. s. prostředek; s-á přípona; s. postup; → přísl. slovotvorně: podoba (slova) neústrojná s. (Tráv.)