slušeti ned. (3. mn. -ejí, -í, přech. přít. -eje, -e) 1. (komu) působit, že něčí celkový zevnějšek je hezký, líbivý, činit někoho líbivým, příjemným; neos. sluší to (komu) někdo působí (zvl. svým zevnějškem) líbivým, hezkým dojmem: nové šaty jí velice slušely; černá barva sluší blondýnkám; tenhle klobouk ti nesluší; – neos. dnes ti to pěkně sluší; těm dvěma to spolu sluší hodí se k sobě; nic jí to neslušelo †2. (komu, kam) příslušet 3, náležet 1, 3; patřit I 1: králové čeští obyčejně nedbali o práva, která jim slušela jakožto knížatům říšským (Kalousek); oni (Metod a Konstantin) dověděvše se, že k apoštolské stolici sluší Vaše země, k nám přišli (Vanč.) 3. (s inf. n. zájm. podmětem) je vhodné, nutné, hodí se II; neos. jak (se) sluší jak náleží; kniž. slušeti (se) (komu; na koho) být vhodný, žádoucí; hodit se II, patřit se: sluší (se) podotknout, že...; nesluší se na hocha plakat; to se na (pro) tebe nesluší; ví, co se sluší a patří; – neos. přivítali ho, jak se sluší na hostitele; chlapík, jak se sluší (Vanč.) jak má být; – kniž. potomkům sluší napravovati, co předkové prohřešili (Herb.); dětem sluší poslouchat ○ předp. o-, pří-; → nás. slušívati, slušívati se (o) bez předp.