služební příd. 1. souvisící s výkonem služby (ve význ. 6, 5, 4); vztahující se ke službě, týkající se nějak služby vůbec: s. stejnokroj, pistole; s. byt, auto; s. cesta; – s. předpisy, povinnosti; s. tajemství; s. horlivost; projednávat s. věci; s. plat, příjem, postup; počet s-ch let; s. příkaz; s. průkaz; žel. s. vlak, vůz pro přepravu železničních zaměstnanců ve službě; v kynologii s. plemeno psů vhodné pro výcvik k obraně, stopování ap.; – veř. spr. (dř.) s. pragmatika; s. smlouva, poměr pracovní 2. vztahující se k službě (ve význ. 3): (dř.) s. knížka; → přísl. služebně v. t.