služka, -y ž. (2. mn. -žek) (†služkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Erb., Něm.) (v třídní společnosti) žena najatá do služby (ve význ. 3), zejm. v domácnosti n. na statku; služebná: vesnické děvče šlo do města za služku; vedlo se jim dobře, měli služku; služky v zámecké kuchyni; přen. kde máš věrnější vyznavačky, obětavější služky nade mne? (Svět.) oddané služebnice (ve význ. 2); hanl. zemědělská věda (za kapitalismu) se stala služkou statkářů, burzovních spekulantů (Nová mysl); to jsou (právo, spravedlnost) jen služky politiky, přisluhovačky moci (Šal.); → zdrob., zprav. expr., služtička (*služečka Preis., *služčička Vanč.), -y ž.: venkovská s.