slunečný příd. 1. k slunce 2; sluncem prozářený; slunný 1: s. den; s-á stráň; s-á poloha; přen. s-é vlasy (R. Svob.) světle plavé; s-á chuť vína (Maj.); expr. s-á bytost (R. Svob.) plná radosti, úsměvu, slunná 2; zajistit (rodičům) s. podzim (Fuč.) radostné, klidné stáří 2. poněk. zast. k slunce 1; sluneční 1: s-á záře (Erb., Rais aj.); s-é světlo (Svět., Slád,); — zpodst. slunečno, -a s. sluneční světlo; slunečné počasí: s. se rozlilo po celém kraji (Svob.); sklízet obilí za s-a; → přísl. slunečně jen přen. kniž. jasně, zářivě (jako slunce): s. žluté hedvábí (R. Svob.); obličej s. jasný (Čech); verš s. svítivý (Lit. nov.); expr. tak s. se nikdo nepodíval (Preis.); rok tak s. utěšený (John); slunečno: bylo teplo a s.; přen. expr. v duši jeho nebylo s. (Arb.); → podst. k 1 slunečnost, -i ž. řidč.: přen. expr. líbezná s. povahy slunnost