slupka I (ob. šlupka, nář. šupka Herb.), -y ž. (2. mn. -pek) pevnější, zprav. tenká a loupáním oddělitelná vrstva plodů n. hlíz; řidč. obal, kryt aj. pod. vzhledu: vařit brambory ve slupce; jíst jablko se slupkou; oloupat slupku; cibulová s.; slupky ze salámu; kniž. ledová s. na řece tenká vrstva ledu; expr. nevzhledná s. (Pujm.) oděv; ob. mít peněz jako šlupek mnoho; přen. zevnějšek člověka: pod nevzhlednou slupkou skrýval se dobrý člověk; s. je drsna, ale jádro (lidu) dobré (Jir.); ♦ spadly mu slupky (čast. šupiny) z očí poznal pravý stav věci, prohlédl; ob. expr. mít šlupku (čast. ránu) vypadat směšně; jad. fyz. myšlený obal atomového jádra, v kt. se pohybují částice; → zdrob. slupečka, slupička (ob. šlupička), -y ž.