slyšitelný (†slyšný) příd. takový, kt. může být slyšen (ve význ. 2): sotva s. šelest; slabý, ale přece s. výkřik; rychlý, s. dech (Rais); sotva slyšný hlas (Třeb.); všechny u nás s-é vysílače; fyz. s. zvuk; s-é kmitočty; → přísl. slyšitelně (†slyšně Čech, Sova, †slyšno Čap.-Ch.): zašeptat sotva s.; bilo mi srdce zcela s. (Mach.); → podst. slyšitelnost, -i ž.: dobrá, špatná s. v hledišti; s. vysílačky; zlepšit s. hlasu; fyz. intenzita zvuku vnímatelná sluchem: (spodní) práh, mez s-i nejnižší stupeň této intenzity; — v. též neslyšitelný