slynouti ned. 1. kniž. a zast. (čím; ~) být známý, proslulý, proslavený; slout 2: s. (po celé zemi) krásou, moudrostí, dobrotou, statečností; slynul po okolí jako písmák (Jir.); mistři, kteříž slynuli v lékařských naukách (Vanč.) *2. (čím) oplývat 1: stráně slynou květinami (J. z Hv.); s. statky pozemskými (Sez.) *3. nazývat se, jmenovat se, slout 1: (jasan) stromem slyne svatých rozsudků (Zey.) ○ předp. pro-