smířiti dok. (3. mn. -í, rozk. smiř) 1. (koho, co; koho, co s kým, čím) odstraněním sporu, rozporu, nedorozumění mezi někým vytvořit shodu, zavést soulad, porozumění; usmířit: s. protivníky; přítele si po čase zase smířil; s. bratra s otcem; s. nepřátelské tábory, protivné strany; snažil se všecko s. a srovnat; ♦ dovedl by s. oheň s vodou uskutečnit nemožné 2. (koho, co; koho, co s kým, čím) způsobit, že se někdo s někým, něčím vyrovná, že zanechá námitek proti někomu, něčemu: zahrádka ji smířila s černou průmyslovou zemí (Maj.); řidč. s. (něčí) požadavky (Zey.) vyhovět jim; byl smířen sám se sebou vyrovnán; u vysokém stáří smířen s bohem i s lidmi odešel do věčného ráje (Vanč.) 3. (co) učinit něčemu zadost; odčinit 1, napravit 2: zákony smíří za něj dcera (Tyl); – s. vinu; — smířiti se dok. 1. (s kým) zanechat sporu, nepřátelství s někým a dohodnout se s ním: po letech se otec se synem smířil udobřil se; po porážce byli páni ochotni se s.; nesmířili se s vetřelci 2. (s čím, kým) přestat mít odpor, námitky proti něčemu, někomu, připustit něco jako nutnost; vyrovnat se: s. se se svým osudem odevzdat se mu; s. se se skutečností, s porážkou; s. se s myšlenkou na smrt; s tím už se musíte s.; s fašismem se nesmíříme; círk. s. se s bohem přijmout zaopatření, vyzpovídat se ○ předp. u-, u- se; — ned. smiřovati, s. se