smír, -u m. 1. odstranění sporů, nedorozumění; vyrovnání neshod; smíření: nabídnout s.; podávat ruku k smíru; člověk ochotný k smíru; s. mezi stranami; proces byl skončen smírem; duha smíru (Čech); práv. vyřízení sporu n. neshody dohodou schválenou soudem, respektive veřejným orgánem: pokus o s. smírčí 2. řidč. poklid 1, mír I 3: navrácen jest s. a poklid člověku (Hál.); tichý s. noci (Mrš.)