smýkati (*smykati Heyd., ob. smejkat, šmejkat, *šmýkat Něm., Ner.) ned. (1. j. -ám) 1. (co, koho; čím, kým) trhavě něco po něčem táhnout; vléci: s. kmeny; s. oprať po zemi; mravenec smýká své břemeno; ulicí šmejkaly své rance prodavačky vláčely; bouře smýká ledovými krami; byl smýkán koněm; žárlivec smýkal jí po zemi za vlasy (Staš.); přen. v každém čísle novin byl smýkán blátem ostouzen; budu pomluvami smýkán (Staš.); zool. smýkání hromadné sbírání hmyzu k vědeckým účelům smýkací sítí; motor. smýkání kol pohyb pneumatiky po vozovce po překročení meze vzájemné přilnavosti 2. (kým, čím; s kým; koho, co) sem tam prudce pohybovat; cloumat 1, lomcovat: pes ho držel za cíp kabátu a smýkal jím; vichr smýkal padákem; co se mnou smýkáš?; (ženy chlapečka) po světnici šmejkaly, než mu je (první kalhotky) oblékly (Ner.); až budou vlny loďkou tvého života smejkat (Něm.) †3. (co) smekat: s. klobouky (Wint.); — smýkati se (*smykati se Zey., Slád., Jir., ob. smejkat se, šmejkat se, *šmýkat se Ner.) ned. 1. klouzavě se pohybovat: loď se smýkala po vlnách klouzala; nohy se mu smýkaly po ujetém sněhu; vůz se smýkal pískem; ledovec se smýkal do údolí sklouzával, sunul se *2. sem tam se prudce pohybovat: sadů stromoví se zoufanlivě s. začalo (Mach.) klátit se 3. (s čím) namáhavě něco vléci; vláčet se, vléci se: upachtěn se s trámem smýká (Jak.) 4. zast. a nář. toulat se: s. se po světě (Mart.) ○ předp. do-, do- se, na- se, od-, po-, pro- se, pře-, při-, při- se, u-, vy-, vy- se; → nás. smýkávati; — dok. smýknouti, s. se