smýknouti (*smyknouti, ob. šmejknout Něm., řidč. ob. šmyknout Kronb.) dok. (min. -kl, trp. -knut) 1. k smýkati 1, 2: smýkl smyčcem po strunách; – smýkl psem ze dveří; smýkli jím do kouta mrštili, hodili; prudce sebou smýkl; smykla hadrem pod stůl (Maj.); přen. osud tebou smýkl kams výš (Mach.) 2. nář. (co) ukrást: smýkl peníze (Jahn); — smýknouti se (*smyknouti se) dok. k smýkati se 1: hádě se smýklo přes cestu; smýkl se s koně; v zahradě se něco smýklo; obava, aby se nesmykli (Pujm.) nedostali smyk (s vozem); tramvaj se smykla kolem pomníku (Poláč.) mihla se, kmitla se ○ předp. v. smýkati