smělý příd. (2. st. smělejší, *smělší Koll., Čech) 1. plný odvahy; odvážný, nebojácný, statečný, neohrožený; svědčící o odvaze, statečnosti: s. jezdec, akrobat; s-á bojovnice; Karel S.; s-é srdce; s. čin; s-é verše; s-á satira, slova; – s. pohled; s-é čelo; kráčet s-m krokem 2. vynikající nad očekávaný průměr, přesahující naše očekávání, obvyklou míru; neobyčejný, neobvyklý: s. oblouk, pilíř; s-á klenba; s-á křivka, linie; s. pokus; s-á myšlenka; s-é plány, naděje; s-á konstrukce mostu (Fuč.); přen. s-á toaleta příliš nápadná; s-á anekdota neslušná, provokující 3. příliš odvážlivý; opovážlivý, troufalý: odpusťte, že jsem tak s.; smělé, až drzé chování; (ta, která) je k hochům s-á, slove "hošice" (Jir.); poněk. zast. a žert. že jsem tak s., s kým mám tu čest? (zdvořilostní obrat); → přísl. směle v. t.; → podst. smělost v. t.