směrový příd. 1. k směr 1: odb. s-á růžice; s. smysl ptáků; dopr. s-á tabule silniční značka udávající název cíle a jeho vzdálenost; pošt. s. lístek nalepený na podaný balík a určující směr jeho dopravy; žel. s-á doprava organizovaná podle urč. směrů vlaků; s-á kolej pro vlaky do urč. směru; let. s-é kormidlo směrovka 2; s. maják udávající letadlu směr; zeměměř. s. bod udávající v terénu vytyčovaný směr; sděl. tech. s. mikrofon, s-á anténa reagující urč. směrem; stav. s-á štola k podzemnímu vytyčení a zajištění tunelové trasy; s. oblouk půdorysná křivka vyznačující plynulé spojení přímých úseků silnice 2. řidč. k směr 3, 4: s-é řazení; s-é zápasy o směry; mít s. význam směrný 2; → přísl. směrově; → podst. směrovost, -i ž.