smečka, -y (2. mn. -ček) (*smeč, -e Kos.) ž. 1. lovící houf psů n. vlků; psi vodění k lovu: s. chrtů, vlků; zápas mezi vlkem a smečkou ohařů; ust. spoj. jít se smečkou chovat se jako smečka; zákon smečky slepého podřízení zájmům celku; přen. expr., čast. hanl. (o lidech, řidč. též o věcech): s. záškodníků a špiónů banda, horda, tlupa; nacistická s.; vykořisťovatelská s.; s. fízlů; s. žurnalistů; s. kluků; s. granátů (Kop.) 2. zast. a nář. smyčka 1, 2: na konci (vrkoče z vlasů) byla s. z červené pentle (Něm.); smečky na zajíce oka; pustit psy ze smečky (Vrchl.) šňůry k vedení psů (uvázané do velké smyčky); přen. na smečce se nedám vést (Slád.) nedám se omezovat ve volnosti; – (zavázat) na dvě smečky (Herb.)