smeknouti dok. (min. -kl, -knul ob., Havl., Ner., -kla, trp. -knut, *-čen Rais) 1. (co; ~) sejmout, sundat (pokrývku hlavy), zprav. jako projev pozdravu n. úcty: s. klobouk s hlavy; s. nedbale, uctivě; s. před někým, něčím, přen. projevit mu, tomu úctu; ♦ umí dělat, to se musí s. (výraz uznání) 2. řidč. (co odkud) způsobit, že něco s něčeho (rychle) sklouzne, spadne: smekla si prstýnek s prstu stáhla; s. řetěz s kola; s. plášť s ramen; s. nůši se zad; s. okovy (Svět.) svrhnout; s. kůži s těla (Hol.) stáhnout; řidč. s. psa (Vanč., Jir.) pustit, odvázat ze smečky; — smeknouti se dok. 1. sklouzavým, smýkavým pohybem se dostat na jiné místo; svézt se: šátek se jí smekl s hlavy sesunul se; dítě se mu smeklo z klína; přen. slunce se smeklo pod obzor; s. se se rtů (Rais) splynout (o hlase) 2. sklouznutím, uklouznutím na něčem se vychýlit z normální, žádané polohy; uklouznout, ujet: nůž se mu smekl při krájení; s. se na schodech; noha se mu smekla ○ předp. po- (popo-), po- (popo-) se, pro- se, pře-, pře- se, při- se, roz(e)- (poroz-) se, se-, se- se, vy- (povy-), vy- se (povy- se), za-, za- se; — ned. smekati, s. se