smrdět ned. (3. mn. -í) ob. 1. (~; čím; po čem) páchnout 1, zapáchat: smrdí tam karbid; fajfka smrdí; zahnívající voda nesnesitelně smrděla; smrdí to tam plísní zavání; nádobí smrdí po denaturátu; přen. expr. všichni smrdíme měšťáctvím (Mah.); ♦ leností až smrdí je moc líný; smrdí grošem, krejcarem nemá peníze; práce mu smrdí nelíbí se mu; vlastní chvála smrdí (přísloví) je podezřelá, není vhodná; to mi smrdí úkladnou vraždou (Olb.) to vypadá na úkladnou vraždu; smrdí to krchovem (Kop.) jde o život; když něco smrdělo, tak to vytrhla jízda (Bran.) když bylo zle; smrdí to s ním, pro něho je to s ním špatné; ryba smrdí od hlavy (pořek.) chyby, nedostatky, rozklad začíná u vedení 2. zhrub. (kde) pobývat, zdržovat se: s. v kriminále (Ptáčník); co ty smrdíš pořád doma u baby? (Olb.) ○ předp. na- se, za-; → nás. smrdívati (o) bez předp.