smrtelný (†smrtelní Klicp. aj.) příd. 1. podléhající smrti, zániku, zkáze (op. nesmrtelný 1): všichni lidé jsou s-í; s-é tělo 2. vedoucí k smrti, mající za následek smrt, způsobující, přinášející smrt: s-á nemoc; s-é zranění; s-á dávka jedu smrtící; zločin těžkého ublížení na těle se s-mi následky; s-é nebezpečí; Karel IV. zasadil (loupeživým rytířům) ránu s-ou (Bass) zničil je; círk. s. hřích těžký 3. vůbec nějak souvisící se smrtí: s. pot; s-á bledost; s-é chroptění; s-é mdloby; s. boj, zápas; s-á úzkost; s. ortel (Jir.) odsuzující k smrti; jsem už celá s-á (R. Svob.) k smrti vyděšená; ♦ ležet na s-é posteli, s-ém loži umírat; slíbit něco někomu na s-ém loži, lůžku před smrtí; zast. obl. s-á bába (Baar) umývačka mrtvol a pomocnice při pohřbech; círk. S-á neděle Smrtná 4. expr. nesmírně veliký, nesmírný: s-á únava; s-é leknutí; s-á nenávist, urážka; s-á nuda, hloupost; s. nepřítel (Fuč.) úhlavní, na život a na smrt; → přísl. smrtelně: s. raněný; s. se rozstonat; nemoc (se) končí s.; – s. chroptět; s. ublížit někomu; – s. vyděšené dítě; s. bledá tvář; – s. se nudit velmi; myslím to s. vážně; s. se urazit hluboce; s. nenávidět, se zamilovat vášnivě, až po uši; expr. sedm s. dlouhých dnů (Podl.); → podst. smrtelnost v. t.