smutek, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. sklíčenost mysli; zármutek, žal, žalost (op. radost 1, veselost): cítil s.; byl pln smutku; neštěstí naplnilo srdce všech hlubokým smutkem; s. z loučení, z osamělosti; přen. s. podzimní krajiny; – hovor. mít hlavu ve smutku rmoutit se, mít starosti; expr. (ve zvolání vyjadřujícím lítost, povzdech) můj ty smutku! 2. určitý čas po smrti někoho blízkého, kdy pozůstali nosí smuteční šat n. pásku a neúčastní se zábav: svatba bude až po smutku; držet s.; odbýt si s. po otci; krátký s. 3. smuteční šat, u nás černé barvy: nosit s.; být v hlubokém smutku; dal si s. na rukáv černou pásku; ob. mít s. za nehty špínu; → expr. zdrob. smuteček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)