smutný příd. 1. naplněný smutkem, stižený smutkem; zarmoucený: s-á tvář; s. hlas; být s. 2. vyvolávající, budící smutek; zarmucující: s. osud, život; s-á historie, scéna; s. kraj; s. čas dušičkový; s-é vzpomínky; s. nápěv; to jsou s-é věci; je to s-á pravda je to smutné, ale je to pravda; měl s-ou úlohu dát zprávu o neštěstí; to by bylo s-é, abychom něco nedali dohromady nejsme tak neschopni; ust. spoj. rytíř s-é postavy (pův. o Donu Quijotovi); expr. osoba vzbuzující politování 3. zř., zast. smuteční: oblékat s-ou sukni (Jir.); s-á vrba (Vaněček); bot. večernice s-á; — zpodst. smutná, -é ž. jen řidč. ve spoj. se s-ou se smutnou mysli, se smutnou zprávou ap.: přišel, vrátil se se smutnou; smutno, -a s. smutek 1: velké s. bylo po pohřbu v zahradě (John); → přísl. smutně: s. se podívat; – s. vzpomínat; dopadlo to s.; s. proslulý; smutno (*smutínko expr. Bran.): bylo jí s.; na samotě bylo s.; → podst. *smutnost, -i ž. smutek 1: nejsi přítel s-i (Dyk)