smyk, -u m. (6. mn. -cích) 1. klouzavý pohyb; smýknutí, smýkání: s. hada v trávě; s. saní po sněhu; vůz dostal na náledí s.; – zast. vyvézt (zločince) na smyku (Jir.) přivázaného za koněm; hud. způsob vedení smyčce při hře na smyčcové nástroje; sport. skluz lyží v oblouku, ve kt. patky lyží opisují na sněhu delší dráhu než špičky 2. poněk. zast. druh vozidla na způsob saní pro klouzavý pohyb po suché zemi, trávě ap.: (lidé vlekli) smyky plné koží (Vanč.); povezou dělo na nízkém smyku s kolečky (Jir.) 3. les. zařízení k dopravě dřeva z hor vlastní tíží: smyky zemní, dřevěné; smyky suché, vodní 4. zeměd. nářadí k urovnání oranice 5. fyz. deformace, při kt. se vzájemně posouvají části tělesa podél rovin; — smyk, -a m. nář. tulák, pobuda (Mart.)