smysl, -u m. (6. j. -u) 1. myšlenkový obsah, význam: s. slova, věty; vlastní, přenesený s.; v pravém, ve vlastním slova smyslu; v plném smyslu slova; v užším, širším slova smyslu; v dobrém, špatném smyslu; to má hlubší s.; vlastenectví v leninském smyslu; slovo kodex ve smyslu paleografickém nebo právnickém; ve smyslu ustanovení; jaz. shoda podle smyslu kt. se neřídí podle gramatických kategorií, nýbrž podle věcné skutečnosti 2. konečný cíl, důvod jednání n. existence; význam, důležitost: s. života, dějin; to je vlastní s. jeho jednání; prázdná virtuozita nemá s., smyslu 3. (zprav. pro co) pochopení, porozumění, cit 2: s. pro povinnost, spravedlnost; s. pro kolektiv; s. pro poezii vnímavost; mít s. pro humor; nemít pro nic s.; hledět na svět zdravým smyslem (Herb.); hluboký s. sociální (Z. Nej.) cítění; praktický, obchodní, orientační s. schopnost 4. schopnost a orgán, kterými člověk vnímá vnější svět: pět smyslů: zrak, sluch, čich, chuť, hmat; vnímání smysly; mámení, přelud smyslů; mít všechny smysly, všech pět (smyslů) pohromadě být bystrý, soustředěný ap.; být nadán, vytušit něco šestým smyslem zvláštní schopností 5. smysly, řidč. smysl schopnost vnímat; (jasné) vědomí, rozum 1: nebýt při smyslech; smysly mne opustily; pozbýt, pozbývat smyslů; zůstat při smyslech; mdloba počala jí zastírat smysly (Jir.); prchat, vyvádět jako smyslů zbavený; pominout se smysly; pomátly se mu smysly; jednat ve střídavém pominutí smyslů 6. smysly řidč. pudy, zvl. erotické, pohlavní cítění; smyslnost: rozpalovat smysly mužů (Sez.) †7. mínění, názor 2, smýšlení: v tom docela jiného jsem smyslu (Čel.); kolik hlav, tolik smyslů (pořek.) názorů 8. geom. orientace na přímce n. na přímkách téhož směru; fyz. orientace vektorů: s. síly, rychlosti; tech. s. otáčení, točení označení orientace točivého pohybu tělesa: s. otáčení hřídele, motoru; pravý (levý) s. otáčení ve (proti) směru pohybu hodinových ručiček; s. točení stroje; stroj pro jeden s. točení, pro oba smysly točení; expr. zdrob. *smyslíček, -čku m.: s. života (Vach.)