smyslný příd. 1. mající vztah k erotice, (o lidech) eroticky založený, libující si v erotice; erotický, animální 1, živočišný; svědčící o takovém založení: s-á rozkoš, láska; s-é a necudné obrazy; s-á a hýřivá žena (Staš.); – s-é rty, oči; s. půvab †2. dějící se, vnímaný smysly, přístupný smyslům, smyslový 1: s-é vnímání (Durdík); hudba, co umění rovněž s-é (Ner.) *3. mající náležitý smysl, rozumný 2 (op. nesmyslný 1): každý rozkaz, s. nebo nesmyslný (Hol.); → přísl. smyslně: s. dráždit; láska s. ukojená (Vrchl.); žili tuze tělesně a s. (Hol.); – s. skrojené rty; – zast. s. vnímat (Staš.); → podst. k 1, 2 smyslnost, -i ž.: probudit něčí s. erotiku; rozdíl mezi láskou a s-í; – zast. s. (ho) klamala (Sab.) smysly