smyslový příd. 1. týkající se vnímání smysly (ve význ. 4), smyslům přístupný: s-é vnímání, poznání; s. vjem; anat. s-é ústrojí, buňky sloužící k zachycování vjemů; odb. s-á zkouška (zboží, potravin) vyšetřující ty vlastnosti, kt. lze zjistit pouhými smysly, např. barvu, vzhled, vůni, chuť ap., organoleptická 2. řidč. týkající se erotické vznětlivosti; smyslný 1, erotický: citová i s-á dobrodružství (Maj.); síla s-ého toužení (Ptáček) animálního, živočišného, tělesného 3. řidč. týkající se smyslu (ve význ. 1): (tato citoslovce) nemají s-é souvislosti se slovy písně (Kuba) významové; členit (větu) na takty s-é (V. Math.); → přísl. smyslově: s. vnímatelný svět; – řidč. s. a pudově založený spisovatel (Sez.); – zř. s. věrně přeložit (Kar.); → podst. k 1, 2 smyslovost, -i ž.: řidč. nedostatek s-i; – (v knize) je mnoho s-i a erotismu (Lit. nov.)