sněžný příd. poněk. kniž. k sníh 1. souvisící se sněhem, se sněžením: s-á voda; s-á pláň pokrytá sněhem; s. mrak plný sněhu; s-á vánice sněhová; s-é závěje; zima tuhá a s-á (Hol.) s častým sněžením; geol. s-é pole; bot. plíseň s-á druh plísně napadající (pod sněhem) klíčící obilí; s-é pásmo nivální; lomikámen s.; zeměp. s-á oblast krytá (věčným) sněhem, nivální; s-á čára hranice, kam až sahá věčný sníh; s-á jáma prohlubeň ve vysokých horách, kde leží sníh po většinu roku; S-é jámy (v Krkonoších); s. člověk domnělý člověk žijící v Himálaji, yetti; meteor. s-é podnebí v krajinách pokrytých po celý rok sněhem, nivální 2. expr. sněhobílý: -s-é břízy (Šrám.); s-é záclony (Čech); s-á hrdla (Baar); s-é chomáče vousů (Rais) šedivé; bot. večernice s-á; → přísl. k 2 sněžně: expr. s. bílá zástěrka (Ner.); k 1 *sněžno: je s. (Rón) padá sníh; → podst. k 2 *sněžnost, -i ž.: prádlo svítilo se s-í (Sova)