sněm, -u m. (6. j. -u, zast. -ě Sab., 6. mn. -ech, zast. -ích Havl.) shromáždění, zasedání zástupců lidu, země, státu n. něj. skupiny osob (stavovské ap.), kt. projednává veřejné záležitosti, popř. vykonává zákonodárnou moc; sbor těchto zástupců: říšský, zemský s.; městský, stavovský, selský s.; církevní s. koncil; (zákonodárný) s. parlament, sněmovna; svolat, rozpustit s.; volby do sněmu; s. volil panovníka; přen. výroční s. herců sněmování, sjezd; s. zvířat (v bajkách); ptačí sněmy před odletem; expr. nahodilé shromáždění, shluk lidí o něčem rokujících: ženský s. na chodbě; klepny držely s.; hist. sněmy zápovědné; → zdrob. sněmík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) řidč., *sněmíkový příd.: s. výjev (Krásn.)