snětev, -tve ž. nář. větev, haluz, sněť I 1: suché snětve (Mácha); nad zdí hnula se s. (Čap.-Ch.); → zdrob. snětévka, snětývka, snětvička, -y ž.: tři snětývky (Kubín); zlatá snětvička (Kubín)