snesitelný příd. 1. takový, kt. může být snášen, snesen, trpěn, strpěn: s-á bolest mírná; s-é životní podmínky přijatelné, obstojné, slušné; učinit život lehčím a s-ějším; zima byla s-á; uvést něco na s-ou míru; nejvyšší s-á rychlost (K. Čap.) možná *2. snášenlivý: jsme (Čechové) příliš s-i (Jir.); → přísl. snesitelně: bolí to ještě s.; urovná se všecko s. (Podl.) smírně, uspokojivě; → podst. snesitelnost, -i ž.; — v. též nesnesitelný