snop, -u m. (6. j. -u) nasečené obilí svázané povříslem n. provázkem: s. žita; vázat, stavět snopy; přen. expr. s. květin (Neff); s. jisker (Řez.); světla (H. Dvoř.); ♦ poněk. zast. být opilý jako s. (Herb.) silně; spát jako s. (Něm.) pevně; upadnout jako s. (Čap.-Ch.) bezvládně; zmlátit někoho jako s. žita (Hol.) notně, řádně; → zdrob. snopec v. t., snopek, snopeček v. t., — snop, -a m. (1. mn. -ové, -i) ob. expr. neohrabaný, těžkopádný člověk; neohrabanec, tupec: to je s., ani mluvit neumí (Nový); ty snope (Klost.)