snoubiti se ned. (3. mn. -í, rozk. snub) kniž. 1. řidč. (~; s kým, čím) zasnubovat se: už se (milenci) snoubí (Ner.); vjíždí kníže, by se s dcerou zámku snoubil (Šolc) 2. (o zvířatech) pářit se: motýli se snoubili (Kub.); mysl. snoubení (o zvěři, zvl. o ptácích) páření 3. (~; s čím, kým) spojovat se, sdružovat se, družit se 2, slučovat se: v díle se snoubily pravda a krása; jednoduchost se snoubila s elegancí; snoubení se přítomnosti s budoucností (Ner.); — snoubiti ned. řidč. kniž. 1. (koho, 4. p.; koho s kým) zasnubovat: snoubili je (milence) prsteny (Zey.); (příbuznou) otec se mnou s. chtěl (Zey.) 2. (co s čím) spojovat, sdružovat, slučovat: (básník) snoubí ctižádost s pokorou (Wolk.) ○ předp. za-, za- se; → nás. snoubívati, snoubívati se (o) bez předp.