sočiti ned. (3. mn. -í) 1. (na koho, co, řidč. proti komu, čemu) nevražit, žárlit; pomlouvat, očerňovat (koho, co), osočovat (koho, co), brojit, vystupovat, štvát (proti komu, čemu): (sestra) na ni útočila a sočila (Til.); (žena) sočila na přátelství manželovo; přestaňte s tím sočením; vzájemné sočení, zlobení a škorpení (Čech); sočení proti církvi české (Nov.); zř. kláboste, sočte se (Šrám.) obviňujte se (vzájemně) *2. (~; s kým, čím) soupeřit: lesk i odlesk v sterém sočí sváru (Krásn.) ○ předp. na- se, o-; → nás. sočívati; — rozl. od zočiti