sobec, -bce (†sobek Baar, †soběk Havl., -bka 6. mn. -bcích) m. (*sobkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Svět., Vach. aj.) kdo má na mysli jen sebe, vlastní prospěch, bez ohledu na jiné; egoista: bezohlednost sobců; muži jsou sobci; je v lásce s.; → zdrob., zprav. expr., sobeček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích), řidč. sobčík (Rón), sobík (Arb.), -a (6. mn. -cích), sobíček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (Jir.) m.