sojka, -y ž. (2. mn. -jek) 1. menší pták pestrých barev příbuzný havranu: s. má na křídlech krásně zbarvená pírka; vřeštět, štěbetat jako s.; ♦ mít sojky v hlavě (Šmil., Šim.) být zamyšlený, duchem nepřítomný n. vrtohlavý; zool. rod Garrulus: s. obecná 2. expr. bytost připomínající (parádivostí, povídavostí aj.) sojku: strojivá, nadutá s.; zvědavá s. (Jir.); zrádná s. (Tyl)