sopka, -y ž. (2. mn. -pek) (z rus.) místo, zprav. kuželovitý vrch, z něhož vystupují na zemský povrch kráterem láva, plyny a vyvrženiny; vulkán: činnost, výbuch sopky; vřít jako s.; přen. expr. s. revoluce; s. vášní; Paříž, věčně živá s. (Ner.); ♦ tančit, stát, spát na sopce být na nebezpečné půdě; geol. s. činná, vyhaslá; navrstvená s.; bahenní s. vymršťující vroucí bahno a vodní páry; kuželovité nakupení bahna na ložisku ropy vzniklé tlakem zemního plynu