soprán, -u m. (6. j. -u) (z it.) hud. 1. vysoký hlas ženský a chlapecký: dramatický, lyrický, koloraturní s.; zpívat s. úlohu pro soprán; přen. mluvit nepříjemným s-em vysokým hlasem 2. vrchní hlas ve čtyřhlasu; → expr. zdrob. sopránek, -nku m. (6. mn. -ncích): pronikavý, tenký s.; dětské s-y; — sopránový příd.: s. hlas; s-á úloha; s-é sólo; s. klíč v němž je notován soprán; s. nástroj v tónovém rozsahu odpovídajícím sopránu