sorta, -y ž. (z fr. n. it.) druh 1, odrůda 3, 2, 1: nejlepší s. vína; kouřit jemnou sortu doutníků; expr. patřila k sortě lidí, které nelze brát vážně (Kříž); bot. odchylka u pěstovaných rostlin vyznačující se určitými užitkovými vlastnostmi; odrůda (zahr.); sortovní příd. řidč. odb.: s. znak, rozdíl; s. pokusy; → přísl. *sortovně: s. jednotné ovoce (Zeměd. nov.)