soubor, -u m. 1. řada jednotlivin tvořících celek a spojených jednotnou myšlenkou n. společnou vlastností n. majících týž účel; komplex, souhrn; úhrn; sbírka 1, 4, kolekce: s. poznatků; jazyk je s. dorozumívacích prostředků; – vydat s. básní, povídek sbírku; s. obrazů na výstavě; s. gramofonových desek kolekce; čajový, kávový s. servis I; s. nádobí sada; stat. statistický s. množství prvků (předmětů, případů ap.) majících urč. společné vlastnosti 2. skupina umělců (zprav. v oblasti reprodukčního umění), ansámbl, sbor 1: s-y lidové tvořivosti; taneční, recitační, pěvecký s.; operní s. Národního divadla; zájezdový divadelní s.; smyčcový, dechový s. *3. syntéza: pokračuje se od rozboru k s-u (Pal.); → zdrob. -borek, řidč. -bůrek (Lid. nov.), -rku m. (6. mn. -rcích)