soudný příd. 1. schopný správného úsudku; zdravě usuzující; rozvážný: s. člověk, pozorovatel přemýšlivý; s-é obecenstvo; s. rozum 2. zast. soudní: s-é stolce (Olb.); obvyklé ve spoj. s-á stolice soud; ospravedlnit před s-ou stolicí rozumu (Štoll); přen. být povolán, předstoupit před s-ou stolici boží zemřít; náb. s. den posledního soudu, přen. expr. velký křik, váda, trest ap.; špatné počasí, nečas i nepohoda; čekat, stát někde až do s-ého dne nekonečně dlouho; → přísl. soudně: s. myslící člověk; s. mluvit; text veledůležitý, s. sestavený a vybraný k nim (nápěvům) (Ner.); soudno nář.: je tam (venku) zrovna s. (Pitt.) boží dopuštění; → podst. soudnost, -i ž.: zdravá, s.; pozbývat s-i; ztratil poslední špetku s-i