soudruh, -a m. (mn. 1. -zi, 6. -zích) (soudružka, -y, *soudruhyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Ner., ž.) 1. označení a vzájemné oslovení členů dělnické (sociálně demokratické, komunistické) strany, odborů, pracovního kolektivu; dnes časté oslovení vůbec (místo pán 8, 7, paní 8, 7): dobrý, vyspělý s.; nedělejte z generálů s-y, ale ze s-ů generály (Gottw.); – s. president; s. předseda; s-žka vedoucí; s. učitel; hledal tě nějaký s.; s-zi a s-žky! 2. (1. mn. též -hové) (též †spoludruh, †spoludružka) poněk. zast., kniž. druh v zaměstnání n. v zábavě; kamarád, přítel 1, druh 1, společník 1: konal práci lesního dělníka a vnikal do duší svých s-ů (Vach.); strávil večer s veselými s-y; s. z mládí; s. v neštěstí; chlubit se před svými spoludružkami (Něm.)