souměrný příd. 1. mající takové uspořádání jednotlivých částí, že části přesně stejné jsou rozloženy ve stejné vzdálenosti po obou stranách střední osy; symetrický: s-á stavba; s-é obrazce; nesouměrné rudné žíly; geom. ležící ve stejné vzdálenosti po obou stranách střední osy n. roviny, n. od urč. bodu (středu souměrnosti): s. podle osy, středu, roviny; bot. s. květ jímž lze proložit jen jednu rovinu souměrnosti (např. květ hledíku); elektr. s-é zapojení při kt. dvě elektronky, dva tranzistory ap. pracují v opačné fázi; s-á soustava (napětí, proudu) jejíž složky mají stejnou velikost 2. mající jednotlivé části v náležitém souladu; souladný, harmonický 1, úměrný, pravidelný 2: s-á tvář; s. nos; s-é tělo; s-á postava; všecko tu své patřičné a s-é místečko mělo (Jir.) vhodné 3. poněk. zast. rovnoměrný, stejnoměrný: s. krok (Heyd.); s. cval (Lang.); pochod v taktu s-ém (Vrchl.); → přísl. -měrně: s. položená okna; geom. útvar s. sdružený; – poněk. zast. s. mávat vějíři (Zey.); → podst. -měrnost, -i ž.: s. obličeje; s. stavby větné; geom. symetrie: osa, střed, rovina s-i; úč. rozvahová s. bilanční ekvita