souputník, -a m. (6. mn. -cích) (souputnice, -e ž.) (z rus.) kniž. 1. kdo putuje (ve význ. 1) s někým, někoho provází; spolucestující; kdo jde zároveň, souběžně s někým: nikde na svých toulkách nepotkal s-a (Kubín); přen. byla (paní) pečlivá s-ice svého muže, dbalá o dobro jeho i domu (Kubín) 2. současník 1, vrstevník: nejen Olbrachtovi předchůdci, nýbrž s-ci i jeho mladší druzi zanikli v píscích osamělosti (Nový) 3. hvězd. řidč. družice 3; biol. satelit, -u 1 4. (též *souputovník, *souputovatel, -e, Šlej.) kdo sdílí stejné n. podobné názory (s někým), účastní se něj. hnutí ap., ale zprav. jen nepřímo, jako jeho spojenec; souběžec: proletariát a jeho s-ci (Neum.); s-ci revoluce; boj za stranický ráz literatury nevylučuje, abychom měli "s-y" a spojence na literární frontě (Lid. nov.); → zdrob. *-putovníček, -čka m. (Glaz.); — v. též spoluputovatel, spoluputovník