soustavný (†soustavní Ner.) příd. 1. jednotně, účelně uspořádaný, vedený, konaný; systematický: s-é studium odborné literatury; s. rozbor jazyka; vědecky s-é zkoumání; s. výcvik; s-é zdravotnické prohlídky obyvatelstva; cílevědomé a s-é učení 2. hovor. ustavičný, vytrvalý: s-é štvaní; s. příliv nových kupců a řemeslníků (Bass); → přísl. -stavně: s. se připravovat na své povolání; – hovor. s. chodit pozdě; → podst. -stavnost, -i ž.